Prolog

25. ledna 2014 v 19:59 | Lily of the valley |  Čtyři přání
V tuhle chvíli můžu říct, že mě tahle věc moc baví. :) Užijte si ji.



"... jediné, co o něm vím je to, že měl zelené oči a černé vlasy!" drobná dívka si razila vehementně cestu mezi vlnou studentů. Rozšafně gestikulovala a nijak se nevzrušovala nad faktem, že zrovna vrazila svůj loket do cizího ramene. Její kamarádka šla o metr dál za ní, s úsměvem se omluvila majiteli daného ramene, a protože chtěla něco říct, natáhla krok.
"Možná, že o něm není moc co víc vědět. Christie, byl hrozně malinký."
"Ale no tak, i o našem prvním psovi jsem toho slyšela víc, než o něm!" Christie pohodila hlavou a obrátila se na kamarádku. "Je to tak nefér! Vždyť to byl můj bratr!"
"Možná o tom taky tví rodiče nechtějí mluvit, ne? To je pochopitelné." Zahnuly do méně používané chodby a konečně mohly mluvit s normální hlasitostí. "Proč tě to vůbec trápí zrovna dneska?" Christie se na ni podívala a pokrčila rameny.
"Ty máš tolik sourozenců, všichni tě chrání a mají tě rádi. Taky bych chtěla vědět, jaké to je..." Christie sklonila pohled a potřásla hlavou. "Bylo by to fajn."
"Nemáš představu!" Zasmála se její kamarádka. "Díky bráchům jsem zažila nejtrapnější situace, všechny věci co mám, jsou po sestře, která je o hlavu vyšší než já -"
"Pořád lepší, než kdyby byla menší," přerušila ji Christie.
"- a nikdy nejsem sama!" dokončila bez povšimnutí.
"No, právě," povzdechla si Christie. Když viděla Holly, jak se mračí, rozhodla se změnit téma hovoru. "Nechceš jít se mnou večer podívat se na trénink týmu?" V nebelvírském famfrpálovém týdnu hrál její idol, Dean Lethbridge. Původně zamýšlela, že by kvůli němu i zkusila hrát famfrpál, ale tak moc zoufalá ještě nebyla. Zatím se spokojila s rolí fanynky.
Holly protočila oči. "Mě nebaví se na to koukat, to kdybych si mohla zahrát... Ale fajn, je pěkně, tak proč ne."
Christie ale na přemýšlení o svém bratrovi nezapomněla. Večer, před usnutím, si přála, aby někdo takový existoval.


* * *

Lily bezmyšlenkovitě kreslila. S Mozartem v zádech se jí vždy lépe pracovalo, dnešek byl výjimkou. Na pergamenu měla několik run, které pospolu nedávaly smysl, v pravém horním růžku nakreslila koště, celá spodní část vypadala jako divoká zahrada. Venku už byla dávno tma, přesto se James ještě nevrátil. Ne, že by to byla nějaká novinka.
Zatímco čmárala zlatonku, přelétla jí v hlavě myšlenka, jestli by Harry měl rád famfrpál. Zatřásla hlavou, nechápala, proč jí zrovna dneska napadlo přemýšlet o Harrym. Věděla, že je špatné, aby si představovala, jaké by to bylo, kdyby nezemřel. Ale čas od času jí myšlenky zavedly k jejímu mrtvému synovi bez zjevné příčiny, stejně jako dnes.
Přivřela oči. Dřív si přála, aby se to nikdy nestalo. Teď si přála vědět, jaký byl její syn byl - poberta nebo knihomol? Statečný nebo zbabělý? Silný nebo slabý? Byla přesvědčená o tom, že by byl úžasný.

* * *

James obrátil poslední stránku dokumentu a s potěšením zjistil, že na ní je jen jeden řádek. Takové čtení nebylo nikdy snadné, a rozhodně ne v jedenáct večer.
... vzali mladší dívku a zbytek rodiny byl zabit. První bystrozor dorazil v 19.28.
Další vraždy. První za poslední tři měsíce. Jestli to bude stejné, jako v posledních šesti letech, další čtvrt rok bude náročný. Voldemort své útoky perfektně časuje.
James si povzdechl. Všichni potřebují někoho, kdo je zachrání. Není možné ho zabít, přesto si přál, aby to někdo zvládl.
Narovnal se v zádech, vzal si na sebe bundu a vydal se ven. Lily bude naštvaná, že je pozdě.

* * *

"Dobrou noc," zašeptal do jejích hebkých vlasů. Cosi zavrněla a ještě víc se k němu přivinula. Přejel jí prsty po holých zádech.
Ještě pořád se snažil plně přijmout její "malou" novinku. Na jednu stranu, bude otcem! Na druhou ovšem neustále přemýšlel, jestli není moc brzy, jestli je ještě někdo nemůže ohrozit.
Pousmál se při vzpomínce na všechny ty smrtijedy, kteří díky němu seděli za mřížemi. Byl to dobrý pocit, a ještě lepší byl ten, že už nikdo nezbyl. Našel a uhnal je všechny do posledního, zbabělce i bastardy.
Ne, nikdo je neohrozí. Už nikdy.
Bude otcem.
Ta myšlenka se mu vryla do mysli.
Bude to syn nebo dcera? Bude mít v sobě magii? Bude mít černé nebo zrzavé vlasy? Podíval se na svou ženu a pomyslel na její bratry a rodiče. Zrzavé, bezpochyby.
Natáhl se pro svou hůlku a sevřel ji v prstech. Ucítil hučení jeho magie uvnitř a najednou ho polila hrůza.
Bude otcem! Ale vždyť on nemá ponětí o tom, jak se chovají otcové, jak se vychovávají děti... Už mu došlo, že strčit je do přístěnku není dobré, ale co to všechno ostatní?
Kdyby ho vychovali jeho rodiče, alespoň by věděl, jak se má kdy chovat. Určitě by byli skvělí. Vždycky si přál, aby tu pro něj byli, i teď. Bylo to jeho tajné přání, které přetrvalo i do dospělosti; nikdy by se k tomu nikomu nepřiznal... No, možná s výjimkou Ginny.
Sklonil hlavu a jemně se zavrtěl, aby se spustil níž a mohl usnout. Už dlouhou dobu byl dobrým spáčem, noční můry nebyly zrovna na denním pořádku, a všechno bylo, jak mělo být.
Bude otcem... A tím nejlepším, jakým zvládne být.
S tou myšlenkou usnul.

Vzbudil se už jinde, v jiném čase, jiné realitě.
Nahý.


__________________________________________________________________

Tolik k prologu. O čem bude první kapitola?

"Spousta věcí nedává smysl."
"Fajn, tak si jdu teda najít něco na sebe."
"Tak ten starý blázen tady ještě žije?"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Vendolana Vendolana | 31. ledna 2014 v 10:15 | Reagovat

Zatím to vypadá zajímavě. Těším se na pokračování. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama