Kapitola 4

9. ledna 2015 v 23:36 | Lily of the Valley |  Čtyři přání
Tak jsem se nějak rozjela :) Chytila jsem slinu a mám takový úžasný pocit, že vím, kam mířím.
Za komentáře budu ráda - a děkuji Samantho, tvoje mi moc pomáhají :)
Dál už pokračujte ve čtení pod perexem.


Harry seděl na své posteli a snažil se potlačit nervozitu, kterou pociťoval. Všechno bylo hrozně špatně, bál se o Ginny a všechny ostatní doma, bál se, že si myslí, že zemřel nebo něco podobného. Bál se nového světa, ve kterém se nacházel, bál se všech těch lidí, kteří pro něj byli mrtví, a teď se mu procházejí přímo pod nosem. Bál se, jak bude reagovat. Bál se toho, že se nikdy nevrátí, toho, že se Brumbál mýlí a ta věc s přáními je prostě pitomost. Bál se, že má pravdu a bál se, že nikdy nepozná, jací jsou rodiče. Bál se, že to pozná a nebude chtít zpátky...
Ale jednou byl Harry Potter, a Vyvolený k tomu. Suše se usmál a odfrkl si. Je jedna věc, kterou umí perfektně - postavit se nepřízni osudu a zvrátit ho.
Přešel do koupelny a krátce se omyl. Podíval se do zrcadla a začal zvažovat, jakým způsobem může změnit svůj vzhled.
"Matčiny" oči byly jednoduché; ztmavil jejich barvu, až byly víc černé, než zelené.
Poklepal na svou tvář a nechal si vyrůst vousy. Poněkud to lechtalo, a stejně je nechtěl nijak dlouhé, zlehka je ještě zastřihl, aby nevypadal jako úplný bezdomovec. Následně si nechal vyrůst i vlasy, ale ty chtěl o hodně delší. Když se mu začaly dál kroutit, až měl díky nim hlavu jako pátrací balón, nechal toho, a soustředil se na jejich narovnání.
Podíval se na sebe do zrcadla a pořád mu něco nesedělo. Vypadal, jako by si nalepil falešné vousy.
Za okamžik mu to došlo. Obočí měl tenké a slabé, oproti zbytku porostu na hlavě. Přejel špičkou hůlky po linii "nového" obočí a s úsměvem sledoval, jak se celý výraz tváře změnil.
Vypadal hrozně. Možná i trochu hrozivě. Pobaveně si představil, co všechno by mu na to řekla Ginny. Nebo by jí to přišlo... sexy?
Potřásl hlavou. Na TOHLE teď vážně myslet nebude, a rozhodně nebude myslet na to, co udělá, až ji znovu uvidí. Může to být až za dlouho dobu, a musí žít v přítomnosti, jakkoliv se mu nelíbí.
Ještě jednou se na sebe podíval a mrkl na svůj odraz.
"Tohle půjde," řekl spokojeně.
"Předtím to bylo lepší," odpověděl nespokojeně odraz.
"Díky," pokývl Harry a odešel se obléknout.

* * *

Harry byl překvapený, když zjistil, že se setkání Řádu konalo v Bradavicích. Brumbál mu vysvětlil, že je to kvůli příhodnosti místa, a jiným věcem, že prostě jednou za čas změnili místo.
Harry trval na svém jméně, protože se obával, že by jeho koncentrace nemusela být vždy stoprocentní a nic není tak podezřelé, jako když nereagujete na své jméno. S Brumbálem se domluvili na kompromisu, a na krycí historce.
Harry vešel do komnaty, kterou v Bradavicích nikdy předtím nenavštívil. Byla to poměrně velká místnost s oválným stolem, bez jediného obrazu na zdi. Ve vzduchu plulo několik svícnů, jejichž svíčky mihotavě osvětlovaly dostupné prostory.
Zatím byl uvnitř pouze Brumbál, který se na něj starostlivě podíval. Když spatřil jeho nový vzhled, pozvedl obočí.
"Dobrá práce, Harry, vidím, že pouze jedno, možná dvě odhalitelná kouzla," pokýval hlavou. Byla to pravda. Harry si mohl snadno změnit tvar obličeje, ale místo toho zvolil zakrytí právě vousy, což byla v podstatě nezjistitelná magie. Stejně, jako když si Hermiona tenkrát nechala zkrátit přední zuby, pousmál se při vzpomínce na svou kamarádku.
"Harry, prosím, počkej vzadu," pokynul k rohu místnosti, kam světla svíček příliš nedosahovala. "Nejprve tě představím."
Harry byl vcelku vděčný za možnost si v klidu prostudovat příchozí a nemuset udržovat neutrální výraz. Za chvíli byl ještě raději, když první do místnosti vešel Remus Lupin s Nymfadorou, ruku v ruce. První, na koho pomyslel, byl Teddy. Chlapec, který stejně jako on, své rodiče nikdy nepotká.
Vešli tři další lidé, které Harry konkrétně nepoznával, ačkoliv už je předtím viděl, možná na fotkách.
Za okamžik se dovnitř vhrnula rudovlasá záplava v plné sestavě. Vidět Percyho a obě dvojčata vedle sebe bylo překvapivě bolestivé. George od bitvy nikdy nebyl ten lehkovážný muž, ale tenhle George zrovna v danou chvíli vypadal o tolik mladší, než ten z jeho světa... A mezi tou hromadou mužů byly dvě ženy. Paní Weasleyová zrovna vydatně peskovala Freda, vedle kterého šla Ginny. Ginny, ale ne jeho Ginny. Tahle dívka vypadala totožně, jako jeho žena, ale měla až příliš mladý výraz. Ne, to bylo špatné slovo, ne mladý... Naivní.
Další rána přišla okamžitě po nich. Siriuse už viděl, ten ho tolik nepřekvapil, ale věděl s kým přijde. Mladá žena po jeho pravé ruce ho překvapila, nikdy předtím ji neviděl, ale pár následující za nimi byl až příliš známý.
Jen díky tomu, že věděl, co přijde, a extrémnímu sebezapření byl schopný nevyjeknout. Sevřel ruce v pěst a zhluboka se nadechl. Po dlouhé době a po několika dalších příchozích, které naprosto ignoroval, byl schopný si je znovu prohlédnout. Jeho otec byl vyšší, než si myslel, že bude. Iracionálně čekal mladšího muže, protože si nikdy nepředstavoval, jak by vypadal za dvacet pět let. Ale muž, který si sedal ke stolu, byl každým coulem ve středním věku. I když v okamžiku, kdy zažertoval, se mu tvář rozsvítila velmi mladým úsměvem.
Lily Potterová. Byla krásná, i když měla ve tváři několik vrásek. Harrymu se v hlavě objevil slaboučký hlásek, který zašeptal tichoučce "Maminka"... A tou očividně byla. Už to také nebyla kráska z Bradavic, teď to byla elegantně oblečená žena s nádherným výrazem ve tváři.
Harry se pouze silou vůle odlepil od její tváře a pohledem zalétl ke dveřím.
No jistě. Samozřejmě. Pošuk Moody mu zíral rovnou do očí svým magickým okem, a tím druhým mířil na Brumbála. V ruce držel skloněnou hůlku a vypadal setinu vteřiny od toho, aby jí použil.
Brumbál si hlasitě odkašlal a velmi důrazně se podíval na Moodyho.
"Alastore, prosím, posaď se, vše vysvětlím."
Místnost relativně rychle ztichla, poslední hovor byl slyšet mezi dvojčaty, a pak už jen ticho.
"Vítám vás všechny," roztáhl Brumbál ruce. "Jsem rád, že jsme se tady dnes sešli téměř všichni." Odmlčel se a rozhlédl se po osazenstvu. "Dnes máme v plánu probrat několik důležitých věcí, ale nejprve s vámi prodiskutuji přítomnost nového člena." Brumbál se otočil k Harrymu a pokynul mu, aby vystoupil ze stínů.
"Před pár lety mi napsal pravnuk mého starého přítele, který se před dlouhou dobou odstěhoval do Austrálie. Navázali jsme spolu komunikaci a po nějaké době jsme se dohodli, že mi vypomůže ve výuce Obrany proti Černé Magii. Vzhledem k naší prodloužené konverzaci a vzhledem k tomu, že k jeho pradědečkovi jsem choval velkou úctu, jsem mu po dalším zkoumání navrhl členství i v našem Řádu. Prosím, přivítejte Harryho Jamesona!" zvolal teatrálně Brumbál. Harry zřetelně viděl nedůvěřivé tváře kolem stolu, několik lidí se neupřímně pousmálo, ale téměř všichni byli očividně zděšeni tím, že Brumbál přizval naprosto neznámého člověka, aby se stal členem tajného řádu.
"Brumbále, někdo to tady říct musí. Copak jste se úplně zbláznil?" suše zabručel Moody.
"Alastore," povzdechl si ředitel. "Samozřejmě, že jsem si Harryho důkladně prověřil. Můžete mi věřit, že je naprosto důvěryhodný."
"Jako Snape?" ozvala se nevraživě hubená žena sedící v rohu. Všichni okolo stolu zlehka přikývli, Lily s bolestným výrazem ve tváři. Brumbál neodpověděl. Harry se na něj se zájmem podíval. Že by v této realitě nebyl Snape zvědem? Nebo byl naopak Voldemortovým? Možná, že když jeho matka nezemřela, neměl důvod změnit stranu... Ačkoliv si byl docela jistý tím, že změnil stranu ještě před její smrtí.
"Prosím," zvedl ruce Brumbál. "Zaručuji se za Harryho." Pohlédl na Siriuse a Tonksovou. "Vyslechl jsem ho i pod veritasérem, společně se Siriusem a Nymfadorou, a oba mohou potvrdit, že tento muž není žádným špionem." Všichni se na zmíněné podívali.
"Je to tak," pokýval hlavou Sirius. "Z výslechu je patrné, že nám bude velkým přínosem." Intenzivně se zahleděl na Harryho a dovolil si malý úsměv.
Harry si uvědomil, že to byl velmi chytrý tah. Tihle dva byli velmi důvěryhodní členové, a očividně mu chtěli pomoct v dosažení jeho cíle.
"Vítám tě tady, Harry," rozzářeně se usmála Tonksová. Její vlasy se zakroutily do drobných loken a oči zezelenaly. Remus se na ni udiveně podíval a nevědomky přejel rukou po zvlněných vlasech.
"Pokud ti věří Sirius, máš i mou důvěru - jmenuji si James Potter," James vstal a natáhl k Harrymu ruku. Harry na tu dlaň chvíli zíral, a v okamžik, kdy to vypadalo, že James ruku uraženě stáhne, po ní rychle sáhl a potřásl si... s otcem.
"Rád vás poznávám," Harry se tak snažil potlačit veškeré emoce, až jeho hlas vyzněl tvrději, než zamýšlel. James krátce pokývl hlavou a znovu se posadil.
Lily se na něj letmo usmála. "Tak vy budete i učit?" tvářila se pečlivě neutrálně, ale něco v jejím hlasu prozradilo, že se jí na něm cosi nelíbí, sama nedokázala určit o co přesně jde. Něco s tím mužem bylo špatně. Mimo toho, že vypadal jako by strávil měsíc na opuštěném ostrově, bez jakékoliv hygieny.
"Ano madam," sklonil Harry hlavu. Rád by ještě něco dodal, ale byl si před matkou velmi nejistý.
Postupně se mu představili všichni u stolu. Harry potkal pár nových lidí, které ze svého světa neznal, a několik mu jich chybělo. Mundungus Fletcher, kupříkladu, se u stolu naštěstí nevyskytoval, jinak by Harry tu krysu nejspíš zaškrtil při prvním pohledu. Naopak ho zaskočila nepřítomnost jeho nejlepších přátel.
Po skončení setkání, když už všichni odešli a to dokonce i reptající Moody, který z něj za celou dobu ani jednou nespustil oko, se na ně zeptal Brumbála. Ten se na něj smutně podíval.
"Jsem rád, že ve tvém světě tito dva žijí šťastný život, ale tady pan Weasley zemřel v prvním ročníku, když se do Bradavic velkým neštěstím dostal troll a zaútočil na slečnu Grangerovou. Ronald se ji snažil ochránit, ale bohužel to nepřežil. Slečna Grangerová se od té doby uzavřela do sebe a po Bradavicích odešla pracovat do Francie. Více už o ní bohužel nevím."
Harry se na něj nevěřícně podíval. Bradavice bez Hermiony a Rona? Ti dva v tomto vesmíru nikdy neměli šanci být spolu, zdálo se to nefér. Harry si hořce pomyslel, že stejně nespravedlivé, jako když v jeho vesmíru zůstal Sirius sám, nebo že Tedy Lupin je sirotek.
Bylo to snad poprvé, kdy si uvědomil, že tenhle svět není o tolik lepší, než jeho.
A pak ho napadlo, že je jedna věc, kterou zde může změnit. A možná mu i pomůže dostat se domů.


V příští kapitole: Harry, Hermiona a Harryho sestra. Malá noční můra.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Samantha Samantha | 12. ledna 2015 v 12:45 | Reagovat

Teda, tak to jsem zvědavá, co se rozhodl změnit. Kapitola mne úplně pohltila. Přišlo mi, jako když čtu jen jednu vteřinu a zároveň, jako bych byla součástí děje, opravdu dobře napsané :) Zajímalo by mne, jak si povede jako učitel, nebo co se vlastně stalo se Snapem. Mrzí mě osud Rona a Hermiony, příde mi až zvláštní, že tam nebudou. Také jsem zvědavá, jak se budou vyvíjet Harryho vztahy s ostatními, hlavně s jeho rodiči, a jestli někdo časem přijde na to, o koho se opravdu jedná :) No, každopádně přeji mnoho inspirace během psaní nejen téhle povídky ;) Měj se krásně!! :)

2 Samantha Samantha | 10. března 2015 v 19:47 | Reagovat

Tý jo, chodím sem každý den a pořád nic :D Už se nemůžu dočkat ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama