Kapitola 6

24. dubna 2015 v 21:29 | Lily of the Valley
Už zase pozdě, že? Ale mám nový notebook, na kterém se mi dobře píše (což je jeho jediná výhoda), nové dvě práce, které mi logicky žerou spoustu času, a nového koně, který si přivlastňuje ten zbytek. Takže místo psaní po večerech se při světle svíčky učím.
Haha... Vlastně koukám na seriály a děsím se toho, jak se blíží zkouškové. Nebo alternativně spím.
Ale něco jsem ve finále i sepsala, a konečně se dostáváme k nějaké akci. Doufám, že je napsaná trochu srozumitelně, jestli ne,... No tak není, no.
Budu ráda za upozornění na chyby, které tam určitě jsou, protože nová klávesnice, nové rozložení, pořád se mi tam cpe lomítko a podobně.
A teď už k šesté kapitole, kterou naleznete pod perexem.




"Harry, musíš se hned rozhodnout, půjdeš se mnou?" Brumbál natahoval ruku a očekával odpověď. Harry na něj pouze zíral a přemítal. Jasně, řekl, že jejich bitvy nebojuje, ale úplně malinkatá jeho část ještě před chvíli chtěla něco zničit, a tohle je perfektní příležitost. Trochu se vyventilovat.

Částečně si uvědomoval, že pro většinu lidí boj na život a na smrt není zrovna příležitost k relaxaci, ale to už nebyl jeho problém.

Už věděl, proč za ním přišla ses-Christie. Byla napadená kouzelnická vesnice, Godrikův Důl, a očividně šlo o masivní útok, který nikdo neočekával. Bylo vidět, že do této chvíle se Voldemort držel dost stranou, držel Británii ve strachu, ale málokdy provedl něco velkého.

Harry byl lehce nervózní, že se to stalo tak brzy po jeho příchodu. Ale věřil, že šlo pouze o náhodu, a rozhodl se tomu nepřikládat váhu.

Christie poslali rodiče do Bradavic, kde měla být v bezpečí, a sami se postavili nebezpečí. Harrymu se zhoupl žaludek a rozpoznal pocit, který měl, kdykoliv byl někdo z jeho přátel či Ginny v ohrožení. Mohl si stokrát říkat, že to nejsou jeho rodiče, stejně měl pocit, že patří k němu, a nepřál si jejich smrt. Jediné řešení bylo jít se ujistit, že se jim nic nestane.

Harry si ztěžka uvědomil, že do toho zase spadl. Jak to Hermiona nazvala - zachráncovský komplex. Ale pro jednou to ničemu neuškodí, je to přeci výjimečná situace...

A poslední kapička byla představa, že by před svou sestrou odmítl jít do boje. Co by si o něm myslela? Samozřejmě myšleno vzhledem k pozici profesora Obrany proti černé magii, nic jiného.

"Dobře," zatvrdil se Harry.

"Použijeme letax, míříme do sídla rodiny Potterových," pokývl krátce Brumbál a narovnal se. Zdálo se, že se dostává do bojovné nálady, narovnal se a vzal z police u krbu krabičku s letaxovým práškem. Nasypal část Harrymu do dlaně a sám vhodil špetku do plamenů.

"Uvidíme se na druhé straně," zažertoval Harry. Ani Brumbál, ani Christie se nezasmáli a Harry si s dalším povzdechem uvědomil, jak moc mu chybí jeho přátelé, kteří po všech těch letech měli stejný druh humoru.

Brumbál prošel ohněm a Harry ho následoval. Christie zůstala na místě a sledovala, jak se plameny ze zelené vrátily do normální oranžové barvy a žaludek jí pařáty svírali strach a úzkost.



* * *



Harry se objevil v prostorné místnosti, ale než stačil pobrat okolí a uvědomil si, že je vlastně ve svém rodném domě - nejspíš - už se skláněl k zemi a kotoulem se dostal za gauč. Nad hlavou mu proletěla kletba a jednal naprosto automaticky. Po pár vteřinách mu došlo, že to muselo být ztracené kouzlo, možná zvenčí, protože kolem něj nikdo nebyl, ani Brumbál.

Harry věděl, že Brumbál měl velmi efektivní způsob boje, ale víceméně pokaždé, když přišlo na konfrontaci, zaměstnával pouze Pána Zla. A ačkoliv byl Harry schopný podobně mocných kouzel, nikdy se neúčastnil ani z poloviny tak ohromujících duelů, jaké viděl v provedení Brumbál - Voldemort.

Narovnal se a přiblížil se k oknu. Chtěl jít ven a bojovat, ale rozum mu velel nejprve obhlédnout situaci, a nehnat se slepě do nebezpečí.

Venku viděl skupinu asi deseti smrtijedů v souboji se čtyřmi členy Řádu. Byl to nerovný boj, ale z dálky se k nim blížilo několik dalších členů a bylo jasné, že jim jdou pomoci. Na konci ulice také létaly kletby a první dva domy byly v plamenech. U třetího zrovna stál smrtijed a z hůlky mu šlehaly plameny. V několika dalších domech byly vidět zášlehy kleteb skrze okna. Na ulici leželo několik nehybných postav.

Celkový obraz nevypadal moc dobře. Harry napočítal na první pohled jedenáct členů Řádu oproti více jak dvacítce smrtijedů; a to nevěděl o situaci v domech a zcela určitě i jiných místech, protože stále nevěděl, kde se nachází Brumbál.

Přejel prsty po hůlce, sevřel ji v nejlepším místě a zhluboka se nadechl. Na tváři se mu nevědomky objevil tvrdý úsměv; vyvolal pár ochranných štítů, které vydržely déle jak na jeden zásah jako Protego, a vyšel dveřmi ven. Přeběhl za keř u branky a ocitl se čelem k zádům větší skupinky smrtijedů. Za těch pár vteřin, kdy obhlížel situaci zpoza okna se toho tolik nezměnilo, počet smrtijedů zůstal stejný, ale členů Řádu bylo šest.

Harry začaroval několik ohňových kouzel, která zapálily róby pár kouzelníkům a jednoho omráčil. V okamžik, kdy jim došlo, že na ně někdo útočí zezadu se dva z nich otočili a vypálili naslepo několik kleteb různými směry. Harry se skrčil před jednou a vypálil na jednoho vnitřnosti-zmracující kouzlo a na dalšího řezací kletbu. Oba dva stihli vyčarovat štít, ale při použití těchto kouzel hraničících s černou magií na okamžik zaváhali. Toho Harry využil a jednoho stihl svázat Petrificem a následně omráčit, proti dalšímu se už postavil a připravil se na řádný duel.

Smrtijed na něj poslal v rychlém sledu tři kletby, Harry se dvěma vyhnul a třetí zkonzumoval jeho štít. Během toho mu stihl odpovědět řadou omračujících a nohy podtrhávajících kouzel, která všechny smrtijed vykryl, ale jedné se nezvládl úplně uhnout a místo nohou mu strhlo masku. Harry ho neznal; byl to bledý tmavovlasý muž se špičatým nosem a pichlavýma očima.

"Casterdo!" vykřikl muž a zem pod Harrym se zatřásla. Okamžitě vzal nohy na ramena a při útěku vystřelil několik kleteb. Casterdo způsobovalo lokální zemětřesení, naprosto bezpečné mimo oblast několika metrů, kde bylo zakleto, a proto stačilo změnit místo a Harry mohl pokračovat dál.

"Confringo, Cargo Lumini, Confringo, Bombardo!" Harry zahltil muže dalšími a dalšími kouzly, a s potěšením ho donutil pouze čarovat štíty. Jedno z kouzel proniklo a muž odlétl několik metrů dozadu proti zdi domu, kde se složil. Harry s rozeběhem přeskočil konečně plot a ocitl se na ulici. Vypálil několik kouzel proti stále bojujícím dvěma skupinám, ale nepřestal běžet. Po pravé ruce se se zábleskem světla přemístili tři lidé, očividně bystrozoři. Harry si jich nevšímal a pokračoval ke skupině tří smrtijedů kolem jednoho člena Řádu. Harry snadno rozeznal svou matku a rozlíceně zareagoval. Silná řezací kletba projela skrz jednoho smrtijeda a krev se rozstříkla všude. Bylo téměř jisté, že to smrtijeda na místě zabilo.

"Reducto!" vykřikl směrem ke druhému a ten odlétl deset metrů dozadu a už nevstal. Třetí jako jediný stihl alespoň pochopit, že se k němu blíží nepřítel, když se kolem něj omotaly provazy a sevřely ho tak pevně, že nemohl dýchat.

Harry doběhl k Lily a chytil ji za paži.

"V pořádku?" udýchaně se zeptal a rychle se rozhlédl kolem. Lily otupeně kývla. "Pojď," řekl jí Harry a dotáhl jí do relativního bezpečí skryté předzahrádky dalšího domu. Tam se na ni pořádně podíval a uviděl velkou ránu na zátylku, na první pohled skrytou ve vlasech, ale silně krvácející. Lily vypadala lehce otřeseně. Harry si z kapsy vytáhl klíček, který dostal od Brumbála a vtiskl jí ho do dlaně. "Refugio," pronesl a Lily před ním bez jediného slova zmizela.

Z boku ho najednou zasáhla tlaková vlna a Harry skončil zapletený v živém plotu o tři metry dál. Aniž by viděl útočníka, okamžitě zareagoval třemi matoucími zaklínadly a rychle se překulil z cesty Sectumsempře.

"Deprimo!" ohnivá koule mířící na smrtijeda se před ním zastavila a rozplynula se do vzduchu. Na Harryho se náhle řítilo hejno netopýrů, které v poslední chvíli odmávl bokem, kam se všichni shrnuli na hromadu. Harry poslal další ohnivé kouzlo a zároveň s ním se v jeho skrytu rozeběhl proti smrtijedovi. Ten podle očekávání znovu kletbu rozprášil, ale v moment, kdy uviděl co je za ohněm bylo už pozdě. Harry se vrhl do fyzického konfliktu a povalil muže na zem. Dal mu ránu do obličeje a tím mu strhl masku.

Všechno kolem se na chvíli zastavilo a Harry se díval na muže pod ním. Ten se díval černýma nenávistivýma očima zpátky a využil příležitosti a z bezprostřední blízkosti vypálil Confringo. Harryho to vymrštilo velikou rychlostí od muže a tentokrát to byl on, kdo celým tělem vrazil do zdi rodinného domu. Poslední co cítil - mimo hlasité rány, kdy se potkala jeho hlava s cihlami domu - bylo naprosté zmatení.



* * *



První co zaregistroval byla mlha. Výkřiky kolem něj a mlha. Mlha a zvonění v uších, které měnilo intenzitu podle výkřiků.

Harry otevřel oči a při pohledu na zem pod ním se mu rozhoupal žaludek. Raději zase oči sevřel a soustředil se na dýchání. Když se zdálo, že se svět kolem něj trochu uklidnil, zamrkal a znovu se pokusil vidět.

Všechno bylo zahaleno v mlze a postavy před ním se pohybovaly jako ve zpomaleném filmu. Měli kolem sebe aury, ale nebyly to magické aury, tyto byly všechno totožné a připomínaly mu svatozáře.

Harry potřásl hlavou a najednou se vše zapnulo. Zvuk i obraz a částečně i uvědomění si toho kde je, a co dělal.

Očividně neuběhla moc dlouhá doba, protože smrtijed před ním bojoval se dvěma bystrozory a výkřiky mezi nimi se neomezovaly jen na kouzla, ale byly prostory i na vzájemné urážky.

Harry chtěl zasáhnout, ale v danou chvíli si nebyl zrovna dvakrát jistý, jestli je to, co vidí jistotou. Byla slušná možnost, že se netrefí do muže před ním, a proto raději zaklel další Casterdo, protože to nemuselo být mířeno přesně.

Harry se ani nesnažil pohnout více, než to udělal do té doby. I pouhé zvednutí hůlky bolelo jak tisíc jehel, a při vzpomínce jakou rychlostí potkal zeď se velmi divil, že byl vůbec při vědomí.

Zemětřesení pod mužem ho donutilo vzít nohy na ramena, ale zvládl se ještě otočit a vypálit Sectumsempra.

Nedalo se říct, že by Harryho překvapilo, že kletba zamířila jeho směrem. Bystrozoři neměli šanci ji vykrýt a Harry neměl sílu. Kletba prošla přes jeho štíty a Harry měl pocit, že ho někdo přeřízl v půli. Rána z něj zároveň vytlačila veškerý vzduch a proto nebyl ani schopný vykřiknout bolestí. Okamžitě se chtěl nadechnout, ale s panikou zjistil, že neví jak. Prsty opustily jeho hůlku a sevřely hlínu pod ním, Harry se nutil nadechnout, nutil bránici, ať spolupracuje, ale z nějakého důvodu to nešlo.

Poslední co viděl byla jeho vlastní polodivoká tvář; ve vteřince před bezvědomím mu došlo, že to je James Potter.

"Tati..." Ironie toho, že je to první oslovení otce a nejspíš i poslední slovo na tomto světě, co vysloví, mu došla velmi rychle. Zíral do očí Jamese Pottera; byly hnědé, odstínem podobné Ginnyiným.

Ginny, jejich dítě, nemůže je tady nechat, nemůže nechat vyrůst další dítě bez otce - ne to svoje!

Vzduch stále nepřicházel, ale Harry se odmítal vzdát. V hlavě mu zazněla Hermionina slova: "Jsi přeci kouzelník!"

Soustředil svou vůli a tím i magii na jedinou věc.

A pak se nadechl.

Omdlel při pohledu do očí svého vyděšeného otce.








V příští kapitole se zase trochu zklidníme, Harry si konečně popovídá s určitými lidmi, které ještě neměl tu čest poznat blíž. A možná přijdou Ginny s Christie!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Samantha Samantha | 26. dubna 2015 v 20:26 | Reagovat

Wau, tak to se teda rozjelo!! Kapitola utekla jako voda, nejradši bych hned četla pokráčko :D Jinak v tom zápalu čtení jsem na chyby nepřišla :)
Kapitola se ti jako vždy povedla, navíc tahle akce byla vážně dost dobře napsaná. Úplně mě vtáhla do děje. Jsem zvědavá co bude následovat. Už se těším!! :) Prosím prosím ať je to co nejdřííív!!! :D Měj se krásně ;)

2 Lucie Mészárosová Lucie Mészárosová | Web | 27. dubna 2015 v 13:38 | Reagovat

zkouškové děsí nejednoho z nás :D povedená kapitola:) touto cestou prosím o zhodnocení mého začínajícího blogu do komentáře pod některý z příspěvků na mém blogu :) Předem děkuji.

3 Akras Akras | 4. května 2015 v 15:51 | Reagovat

V první řadě bych se ti chtěla omluvit že jsem ti nekomentovala tvé články přestože jsem je četla.. A v té druhé ani nevím co bych měla napsat už dlouho jsem nekomentovala :D nicméné kapitolka se mi líbila chyby jsem nepostřehla jelikož jsem to četla ne zrovna pomalu.. hodně zdaru se zkouškama ;-) taky budu mít teď záhul ve škole protože jsem ta  5 týdnu nebyla kvůli zdravotním záležitostem.. ale to ne jedno.. jo chtěla jsem se optat jak to máš s tím překladem? ;-)  jsem zvědavá jestli James postřehl to oslovení od Harryho a jak zareaguje.. jestli vůbec :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama