Kapitola 8

25. července 2015 v 8:56 | Lily of the Valley |  Čtyři přání
Uf, tak je dokončená. Vůbec jsem nevěděla, jak sepsat Harryho setkání s rodiči, a ani teď s tím nejsem 100% spokojená. Ale mazat to už přeci nebudu :)
Tak čtěte :)





V Godrikově Dole byl všehovšudy třikrát. Jednou ještě s Hermionou, tenkrát se poněkud nešťastně setkal s Batyldou Bagshotovou, toho času už nějakou dobu zesnulou... Podruhé po pár letech, kdy se odhodlal znovu navštívit hrob svých rodičů, a podívat se na trosky domu, kde se narodil. A potřetí už v tomto světě před dvěma dny, kdy už zase málem zemřel.
A teď, počtvrté.
Stále mu to připadalo naprosto nereálné. Jedna věc byla rodiče vidět, pozorovat z dálky. Ale teď je před ním minimálně hodina konverzace.
Harry se toho děsil. Co když budou jiní, než čeká? Co když si nesednou?
Vnitřně se otřásl, ale jeho povaha mu nedovolovala vycouvat. Raději by se sice postavil Voldemortovi, než tohle, ale není zbabělec.
Vážně.
To, že už více jak pět minut drží vrátka vedoucí na předzahrádku, a že se stále nepohnul dál; to vůbec nic neznamená. Vždyť už jde.
Nemusel se dívat na hodiny, aby věděl, že by už vážně měl jít. Najednou mu začalo docházet, že jestli se na něj někdo dívá z okna, musí vypadat buď velmi neslušně vychovaný, nebo v horších případě totální magor.
Zhluboka se nadechl a vešel do jámy lvové.
Jen co otevřel branku, tak se rozezněly zvonky ohlašující návštěvu. Harry jen tak mimochodem zauvažoval, jestli ty zvonky měli Potterovi nainstalovány i v jejich světě, a jestli stejný zvuk přivítal Voldemorta.
Zůstal stát přede dveřmi a fascinovaně zíral na stěnu, kde se v čistě bílé omítce vyjímal tmavý kvádr s otiskem drobné ručky. Harry svými roztřesenými prsty přejel vytlačená místa a udiveně zíral na místo, kam otlačili jeho ruku, tedy Harryho z této reality, nejspíše v době, kdy už nežil.
Lehce morbidní myšlenka. Ale na druhou stranu s nimi alespoň nějakou podobou zůstal. Navíc byla v otisku cítit magie, a Harry s údivem zjistil, že je velmi podobná té jeho. Nejspíše uměle vytvořená tak, aby tím dojmem jen působila, tedy lehce odlišná, ale při setkání jeho a této magie cítil něco úplně jiného, než při setkání s cizí. Bylo to jako by se magie propletly, propojily, a otisk se snad i o něco prohloubil. A ozvala se znovu bolest v jeho jizvě, jakkoliv krátce.
A pak otevřela dveře jeho - Lily. Lily otevřela dveře. Přece ji nemůže ani v hlavě nazývat matkou!
"Pěkný večer," usmála se na něj. Harry, díky tomu, že už nějakou dobu strávil v magickém světě a už věděl i něco o etiketě, ji velmi zlehka vzal za ruku a při úklonu jí naznačil polibek hřbetu ruky. Poté se narovnal a už posté ten den pocítil, že ještě není úplně v pořádku, protože kůže se mu napjala, jako by z ní jeho tělo vyrostlo.
"Dobrý večer, madam," usmál se nazpátek.
"Lily," opravila ho Lily. Harry si uvědomil, že si už vlastně tykají. Pozvala ho dovnitř a zavedla do obývacího pokoje, kde byl usazený James. Harrymu to všechno připadalo naprosto neskutečné. Jeho rodiče, kteří zemřeli před více jak dvaceti lety, tu teď prožívají poklidný večer. James se okamžitě postavil a s úsměvem mu podával ruku.
"Vítejte," krátce mu stiskl dlaň a najednou se mu vážně podíval do očí. "Děkuji vám; dlužím vám za život mé ženy."
"Nebylo to tak vážné, pane," sklonil hlavu Harry.
"Už jsem se naučil, že v takové situaci se může stát cokoliv. Jsme vám zavázáni." James byl stále smrtelně vážný, ale Lily ze sebe vydala lehce netrpělivý zvuk.
"Jimmy, Harry, byla bych raději, kdybyste se oslovovali křestními jmény," pronesla to sice jako přání, ale bylo jasné, že to tak prostě bude. "Já mám ještě nějakou práci v kuchyni, tak mě omluvte." James se za ní podíval a potřásl hlavou.
"No samozřejmě, tak tedy - já jsem James," znovu se usmál.
"Harry."
Tak se tedy představil oběma svým rodičům.
"Harry," Jamesův výraz se na setinku vteřiny změnil, vypadalo to, že si uvědomoval moc dobře, že se jmenuje stejně, jako jeho zesnulý syn. "Nedáš si se mnou sklenku ohnivé whiskey?"
Posadili se na pohodlnou sedačku a James nalil do dvou sklenic medově zbarvenou tekutinu.
"Ty tedy pocházíš z Austrálie?" nadhodil James první věc, co ho napadla. Harry se ošil. Nechtěl mluvit o své vymyšlené minulosti, už jen z toho důvodu, aby se do něčeho nezamotal.
"Ano, vyrostl jsem tam. Ale potřeboval jsem změnit prostředí, tak jsem se rozhodl podívat za - strýcem," pobaveně vyřkl titul, který si zažádal sám Brumbál.
"Divím se, že jsi dobrovolně přijel sem," James vypadal velmi pochmurně. "Většina lidí se odsud spíš snaží zmizet." Harry se upřímně zasmál.
"Zjistil jsem, že mě ideální prostředí nějak nebaví, a většinou jsem patřil k těm, co potíže spíše přitahují; tak proč jednou nevyrazit za nimi?"
"Taky způsob, jak se na Británii dívat," pozvedl James obočí. "Včera jsi udělal na všechny okolo velký dojem." Změnil náhle téma. "Vypadá to, že na takovéto šarvátky jsi zvyklý. Už rozumím tomu, že tě Albus zaměstnal jako učitele; kdyby tak neučinil, už tě verbuji k bystrozorům." Harry se uchechtl nad ironií toho, že by ho jako hlavního bystrozora měl někdo verbovat. Náhle ho napadlo, že má výborný zdroj informací přímo před sebou, a tak se velmi nevinně zeptal:
"Včera, ten muž, ten smrtijed... Vypadalo to, že jde po určitých lidech, na rozdíl od ostatních. Nevíš, kdo to byl?" Zvědavě pozoroval, jak se Jamesův výraz změnil do naprostého znechucení.
"Severus Snape." Vypadalo to, jako by mu jen z toho jména bylo zle. "Není toho o něm příliš, co ti můžu říct..." James se zamyslel a začal vysvětlovat. "Byl to... velmi dobrý kamarád mé ženy, když jsme byli ještě děti." Harry moc dobře věděl, že Snape jeho matku vřele miloval. A že zejména její smrt ho postavila proti Voldemortovi. Ale snad právě proto, že žila, by měl cítit větší potřebu stát na stejné straně jako ona, ne? "Před dlouhou dobou provedl něco," James se odmlčel a pořádně se napil ze své sklenice. "Provedl něco naprosto neodpustitelného. Lily zjistila, že za tím stál, a určitým způsobem ho - konfrontovala. Od té doby se zdá, že ho nějaká síla žene proti naší rodině..." Harry se na něj podíval a rychle mu došlo, že jeho matka, zničená smrtí svého syna, provedla nejspíš něco, co ze Snapea udělalo ještě zničenějšího muže.
Protože to přesně byl. Člověk, který nevěděl, na které straně stát, protože ho obě strany nenáviděly, ale stejně tak ho potřebovaly. Byl vždy sám, a jeho jediná přítelkyně ho nejspíš zranila do takové míry, že se z toho už nikdy nezotavil. Zlomený muž.
Harry nevěděl, kdy přesně se začal do Snapea vciťovat. Po jeho smrti a po všech vzpomínkách, které viděl... Zjistil, že nepotkat správné lidi, mohl dopadnout úplně stejně. Zahořklý, do sebe uzavřený, nenávistný vůči všem jen proto, že ho všichni zradili.
Udělal spoustu chyb, ale v jeho světě se snažil všechny napravit. Už od malička týraný, ve škole šikanovaný, nikdo se nemohl divit, že se obrátil ke člověku, který mu slíbil, že už nikdy nebude nedůležitý, který ho vzal mezi své nejbližší; ačkoliv nejbližší příznivce, a ne přátele.
Ale při pohledu na Jamese Harrymu došlo, že kdyby řekl jakoukoliv z těchto myšlenek nahlas, navždy si toho muže před sebou znepřátelí. A tak se pouze napil a vychutnal si pocit alkoholu v těle.
"CHRISTIE!!!" zazněl mohutný řev z kuchyně. Harry se pobaveně zasmál. Jeho - Lily - měla hlas jako zvon. Z patra sešla dívka, která mu předávala zprávu o Godrikově Dole. S úsměvem ho pozdravila a pokračovala dál za matkou. Zaslechl trochu otrávený tón, ale nerozpoznal slova.
"A jak se těšíš na vyučování? Už jsi někdy učil?" obrátil se na něj James, očividně rád za to, že ho napadlo jiné téma. Harry se zamyslel.
"Vlastně tohle bude poprvé, kdy budu čistě jen učitel; ale když jsem byl mladší, vedl jsem jeden školní... kroužek, dalo by se říct. A nedávno jsem vyučoval také, ale to bylo jeden na jednoho," nechtěl zabředávat do vysvětlování toho, že školil nově příchozí bystrozory. "Ale jsem zvědavý, jak to půjde. Bradavice mají svou pověst, tak doufám, že ji nezklamu."
"Pověst, co se týče bradavických vyučující Obrany, se dá pouze vylepšit," pochmurně pronesl James. Harry se na něj zvědavě podíval a napadlo ho, kolik z těch příšerně neschopných učitelů, co si pamatuje, učilo i v tomto světě.
"Večeře je hotová," Lily se objevila ve dveřích a posunkem je pobídla, ale se přesunuli do jídelny.
Jídlo bylo výborné. Harry si nevesele představil, jaké by to bylo, kdyby tady vyrůstal. Kdyby dostával v dětství najíst takhle výborných jídel... Místo toho ho živila Lilyina sestra, a jeho dětství mělo daleko k takovému ideálu, jaký teď viděl.
Jeho sestra byla u večeře potichu, očividně nesvá z Harryho. Zato Lily z něj tahala veškeré informace, které mohla. Když přišlo na jeho osobní život, tak vůbec nevěděl, co odpovědět.
Ne, volný není, manželka je těhotná a v jiném světě?
Má lhát? Po všech stránkách mu přišlo nechutné, kdyby měl Ginny zapírat, ale na druhou stranu by bylo nepochopitelné, proč by ji opouštěl.
A tak si vzal sousto roštěné, aby měl chvíli na přemýšlení. Lily byla velmi zvědavá a jen tak ji odbít mu nepřipadalo vhodné. Ale přesto to bylo jediné rozumné řešení.
"Ne, jsem zadaný," pousmál se.
"A kdepak je?" Samozřejmě, že se Lily nedala.
"Stala se nám taková..." zamyslel se. "Magická nehoda. A Guin je dočasně... jinde." Bolestně se zamračil. Nemohl ji jen tak nazvat Ginny, a nemohl její existenci jen tak odbít, a tak se rozhodl podat upravenou pravdu.
"Oh..." zasekla se Lily. I James vypadal posmutněle, a Christie byla dokonce konečně zaujatá. Všichni dohromady měli velmi podobný výraz, byli očividně zvědaví na to, co se stalo, ale ze slušnosti se rozhodli, že bude nejlepší, když se v této citlivé oblasti nebudou šťourat.
Harry si raději nepředstavoval Ginnyinu reakci, kdyby zjistila, že využil jméno, které tak nerada slyšela.
"To je mi vážně líto," zamračila se Lily.
"Je to ten důvod, proč jsi odešel z Austrálie?" zeptal se James.
"Jeden z mnoha," pokývl hlavou Harry.
"A co tvoji rodiče, Harry? Máš sourozence?" pokusila se Lily změnit téma na jiné, které považovala za bezpečnější. Harry, ačkoliv vnitřně pobavený, se navenek ještě víc zatvrdil.
Tak pojďme říct rodičům, že jsou mrtví.
"Rodiče zemřeli když jsem byl ještě dítě," podíval se na Christie a zamyslel se. "Jsem jedináček... Ale měl jsem pár přátel, které jsem považoval za bratry a sestry." Pomyslel na Rona, Hermionu, dvojčata... Možná i Lunu. Na lidi, kteřé ho vždy drželi nad vodou.
Všichni před ním vypadali velmi zaraženě a nikdo chvíli nic neříkal.
"Není tak těžké odejít, když nikoho vlastně neopouštíte," usmál se na ně Harry. "Ale občas... Trochu závidím těm, co mají rodinu a neví, jaké to je ji ztratit."
Lily uhnula pohledem, James se narovnal a Christie odložila příbor, jako by jí přešla chuť k jídlu.
Harrymu došlo, že si mysleli, že naráží na ně, ačkoliv ztratili své dítě, svého bratra. Už se honem chystal se omluvit, když začala mluvit Lily.
"Také jsme někoho ztratili," začala tiše. "Před mnoha lety nám Voldemort vzal syna." Harry nevěděl, co říct. Je mi to líto? Já vím? Nebo snad... Sedím právě tady?
"Neznám někoho, kdo by kvůli němu někoho neztratil." Pronesl James mrazivě.
A to netuší, kolik lidí v Harryho světě už dávno vůbec nežilo, lidí, kteří tady netušili, jak moc těsně unikli smrti.
"Vím... že to je člověk, kterého musíte zastavit." Pronesl Harry tiše. Podíval se na své rodiče a pocítil, že se musí opravit. "Musíme."
James se na něj podíval, jako by ho viděl poprvé v životě.
"Nemůžeme po tobě chtít, abys šel s námi do našeho boje."
Harry svěsil hlavu a na chvíli jen mlčel. Hlavou mu proběhlo mnoho odpovědí, mnoho myšlenek. Uvědomoval si, že když Brumbálovi řekl, že nebojuje bitvy, které nejsou jeho, lhal.
Protože i když tohle není Voldemort, který mu vzal jeho rodiče a který se ho pokoušel sedmnáct let zabít, tak to je Voldemort, který zničil životy všech těch, které ve svém světě považoval za přátele a rodinu. A že proroctví nikdy nebylo důležité, protože Harry by bojoval i kdyby neexistovalo.
Protože Lord Voldemort si nezasloužil, aby žil, a bylo jedno, v jakém světě.
Hermiona to vždy nazývala zachráncovským komplexem. Možná měla pravdu. Harry by nikdy nedopustil, aby lidi kolem něj umírali.
A lidé v tomto světě neměli bez něj šanci ho porazit. Kdo jiný, než on ví, že má Voldemort viteály? Kdo jiný ví, kde se nachází?
"Nikdo to po mně nemůže chtít," pousmál se na ně odhodlaně Harry. "Ale to neznamená, že se tak nestane. Lord Voldemort musí zemřít."
Jeho slova zůstala nad slovem, jako by byla hmotná. Všichni tři se na něj intenzivně dívali, jako by cítili, že se právě něco pohnulo, a konečně tím správným směrem.
James si uvědomoval, že je marné spoléhat na jednoho člověka, že něco změní. Ale to, co právě řekl tenhle mladík, přestože Voldemorta nikdy neviděl... Nějakým způsobem mu dal víru, že bude líp.
Harry se na ně podíval. A rozhodl se, že se ramena vah musí posunout, a že tenhle svět si zaslouží lepší budoucnost, než ten jeho. Tahle rodina si zaslouží zůstat spolu.
"Děkuji za vše," usmál se na ně. Všichni na něj stále upínali oči a nereagovali. "Už musím jít."
Když se s nimi rozloučil, vyšel ven a okamžitě se přemístil. Bylo třeba začít jednat, začít plánovat a začít ničit viteály.

A pak zničit Voldemorta.

Tak co tomu říkáte? Příště přijde nová postava, hádejte kdo? Harry se už konečně rozhoupal, že jim pomůže, tak že by nám začal lov na viteály?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Mrs.Pink♥ Mrs.Pink♥ | Web | 25. července 2015 v 9:05 | Reagovat

To je fakt suprové :3 teším sa na dalšie :)

2 WaclawL WaclawL | E-mail | 17. ledna 2017 v 14:54 | Reagovat

Chtěli byste zvýšit návštěvnost na lily-of-the-valley.blog.cz několikrát? Hledat v google: Masitsu's tricks

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama